learnxinyminutes-docs/cs-cz/python.html.markdown
2020-02-13 22:13:20 -08:00

648 lines
20 KiB
Markdown
Raw Blame History

This file contains invisible Unicode characters

This file contains invisible Unicode characters that are indistinguishable to humans but may be processed differently by a computer. If you think that this is intentional, you can safely ignore this warning. Use the Escape button to reveal them.

This file contains Unicode characters that might be confused with other characters. If you think that this is intentional, you can safely ignore this warning. Use the Escape button to reveal them.

---
language: Python
contributors:
- ["Louie Dinh", "http://pythonpracticeprojects.com"]
- ["Steven Basart", "http://github.com/xksteven"]
- ["Andre Polykanine", "https://github.com/Oire"]
- ["Tomáš Bedřich", "http://tbedrich.cz"]
translators:
- ["Tomáš Bedřich", "http://tbedrich.cz"]
filename: learnpython-cz.py
lang: cs-cz
---
Python byl vytvořen Guidem Van Rossum v raných 90. letech. Nyní je jedním z nejpopulárnějších jazyků.
Zamiloval jsem si Python pro jeho syntaktickou čistotu - je to vlastně spustitelný pseudokód.
Vaše zpětná vazba je vítána! Můžete mě zastihnout na [@louiedinh](http://twitter.com/louiedinh) nebo louiedinh [at] [email od googlu] anglicky,
autora českého překladu pak na [@tbedrich](http://twitter.com/tbedrich) nebo ja [at] tbedrich.cz
Poznámka: Tento článek je zaměřen na Python 3. Zde se můžete [naučit starší Python 2.7](http://learnxinyminutes.com/docs/pythonlegacy/).
```python
# Jednořádkový komentář začíná křížkem
""" Víceřádkové komentáře používají tři uvozovky nebo apostrofy
a jsou často využívány jako dokumentační komentáře k metodám
"""
####################################################
## 1. Primitivní datové typy a operátory
####################################################
# Čísla
3 # => 3
# Aritmetické operace se chovají běžným způsobem
1 + 1 # => 2
8 - 1 # => 7
10 * 2 # => 20
# Až na dělení, které vrací desetinné číslo
35 / 5 # => 7.0
# Při celočíselném dělení je desetinná část oříznuta (pro kladná i záporná čísla)
5 // 3 # => 1
5.0 // 3.0 # => 1.0 # celočíselně dělit lze i desetinným číslem
-5 // 3 # => -2
-5.0 // 3.0 # => -2.0
# Pokud použijete desetinné číslo, výsledek je jím také
3 * 2.0 # => 6.0
# Modulo
7 % 3 # => 1
# Mocnění (x na y-tou)
2**4 # => 16
# Pro vynucení priority použijte závorky
(1 + 3) * 2 # => 8
# Logické hodnoty
True
False
# Negace se provádí pomocí not
not True # => False
not False # => True
# Logické operátory
# U operátorů záleží na velikosti písmen
True and False # => False
False or True # => True
# Používání logických operátorů s čísly
0 and 2 # => 0
-5 or 0 # => -5
# Při porovnání s boolean hodnotou nepoužívejte operátor rovnosti "==".
# Stejně jako u hodnoty None.
# Viz PEP8: https://www.python.org/dev/peps/pep-0008/
0 is False # => True
2 is True # => False
1 is True # => True
# Rovnost je ==
1 == 1 # => True
2 == 1 # => False
# Nerovnost je !=
1 != 1 # => False
2 != 1 # => True
# Další porovnání
1 < 10 # => True
1 > 10 # => False
2 <= 2 # => True
2 >= 2 # => True
# Porovnání se dají řetězit!
1 < 2 < 3 # => True
2 < 3 < 2 # => False
# Řetězce používají " nebo ' a mohou obsahovat unicode znaky
"Toto je řetězec."
'Toto je také řetězec.'
# Řetězce se také dají slučovat
"Hello " + "world!" # => "Hello world!"
# Dají se spojovat i bez '+'
"Hello " "world!" # => "Hello world!"
# Řetězec lze považovat za seznam znaků
"Toto je řetězec"[0] # => 'T'
# .format lze použít ke skládání řetězců
"{} mohou být {}".format("řetězce", "skládány")
# Formátovací argumenty můžete opakovat
"{0} {1} stříkaček stříkalo přes {0} {1} střech".format("tři sta třicet tři", "stříbrných")
# => "tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech"
# Pokud nechcete počítat, můžete použít pojmenované argumenty
"{jmeno} si dal {jidlo}".format(jmeno="Franta", jidlo="guláš") # => "Franta si dal guláš"
# Pokud zároveň potřebujete podporovat Python 2.5 a nižší, můžete použít starší způsob formátování
"%s se dají %s jako v %s" % ("řetězce", "skládat", "jazyce C")
# None je objekt (jinde NULL, nil, ...)
None # => None
# Pokud porovnáváte něco s None, nepoužívejte operátor rovnosti "==",
# použijte raději operátor "is", který testuje identitu.
"něco" is None # => False
None is None # => True
# None, 0, a prázdný řetězec/seznam/N-tice/slovník/množina se vyhodnotí jako False
# Vše ostatní se vyhodnotí jako True
bool(0) # => False
bool("") # => False
bool([]) # => False
bool(tuple()) # => False
bool({}) # => False
bool(set()) # => False
####################################################
## 2. Proměnné a kolekce
####################################################
# Python má funkci print
print("Jsem 3. Python 3.")
# Proměnné není třeba deklarovat před přiřazením
# Konvence je používat male_pismo_s_podtrzitky
nazev_promenne = 5
nazev_promenne # => 5
# Názvy proměnných mohou obsahovat i unicode znaky, ale nedělejte to.
# Viz PEP 3131 -- Supporting Non-ASCII Identifiers:
# https://www.python.org/dev/peps/pep-3131/
název_proměnné = 5
# Přístup k předtím nedefinované proměnné vyvolá výjimku
# Odchytávání vyjímek - viz další kapitola
neznama_promenna # Vyhodí NameError
# Seznam se používá pro ukládání sekvencí
sez = []
# Lze ho rovnou naplnit
jiny_seznam = [4, 5, 6]
# Na konec seznamu se přidává pomocí append
sez.append(1) # sez je nyní [1]
sez.append(2) # sez je nyní [1, 2]
sez.append(4) # sez je nyní [1, 2, 4]
sez.append(3) # sez je nyní [1, 2, 4, 3]
# Z konce se odebírá se pomocí pop
sez.pop() # => 3 a sez je nyní [1, 2, 4]
# Vložme trojku zpátky
sez.append(3) # sez je nyní znovu [1, 2, 4, 3]
# Přístup k prvkům funguje jako v poli
sez[0] # => 1
# Mínus počítá odzadu (-1 je poslední prvek)
sez[-1] # => 3
# Přístup mimo seznam vyhodí IndexError
sez[4] # Vyhodí IndexError
# Pomocí řezů lze ze seznamu vybírat různé intervaly
# (pro matematiky: jedná se o uzavřený/otevřený interval)
sez[1:3] # => [2, 4]
# Odříznutí začátku
sez[2:] # => [4, 3]
# Odříznutí konce
sez[:3] # => [1, 2, 4]
# Vybrání každého druhého prvku
sez[::2] # =>[1, 4]
# Vrácení seznamu v opačném pořadí
sez[::-1] # => [3, 4, 2, 1]
# Lze použít jakoukoliv kombinaci parametrů pro vytvoření složitějšího řezu
# sez[zacatek:konec:krok]
# Odebírat prvky ze seznamu lze pomocí del
del sez[2] # sez je nyní [1, 2, 3]
# Seznamy můžete slučovat
# Hodnoty sez a jiny_seznam přitom nejsou změněny
sez + jiny_seznam # => [1, 2, 3, 4, 5, 6]
# Spojit seznamy lze pomocí extend
sez.extend(jiny_seznam) # sez je nyní [1, 2, 3, 4, 5, 6]
# Kontrola, jestli prvek v seznamu existuje, se provádí pomocí in
1 in sez # => True
# Délku seznamu lze zjistit pomocí len
len(sez) # => 6
# N-tice je jako seznam, ale je neměnná
ntice = (1, 2, 3)
ntice[0] # => 1
ntice[0] = 3 # Vyhodí TypeError
# S n-ticemi lze dělat většinu operací, jako se seznamy
len(ntice) # => 3
ntice + (4, 5, 6) # => (1, 2, 3, 4, 5, 6)
ntice[:2] # => (1, 2)
2 in ntice # => True
# N-tice (nebo seznamy) lze rozbalit do proměnných jedním přiřazením
a, b, c = (1, 2, 3) # a je nyní 1, b je nyní 2 a c je nyní 3
# N-tice jsou vytvářeny automaticky, když vynecháte závorky
d, e, f = 4, 5, 6
# Prohození proměnných je tak velmi snadné
e, d = d, e # d je nyní 5, e je nyní 4
# Slovníky ukládají klíče a hodnoty
prazdny_slovnik = {}
# Lze je také rovnou naplnit
slovnik = {"jedna": 1, "dva": 2, "tři": 3}
# Přistupovat k hodnotám lze pomocí []
slovnik["jedna"] # => 1
# Všechny klíče dostaneme pomocí keys() jako iterovatelný objekt. Nyní ještě
# potřebujeme obalit volání v list(), abychom dostali seznam. To rozebereme
# později. Pozor, že jakékoliv pořadí klíčů není garantováno - může být různé.
list(slovnik.keys()) # => ["dva", "jedna", "tři"]
# Všechny hodnoty opět jako iterovatelný objekt získáme pomocí values(). Opět
# tedy potřebujeme použít list(), abychom dostali seznam. Stejně jako
# v předchozím případě, pořadí není garantováno a může být různé
list(slovnik.values()) # => [3, 2, 1]
# Operátorem in se lze dotázat na přítomnost klíče
"jedna" in slovnik # => True
1 in slovnik # => False
# Přístup k neexistujícímu klíči vyhodí KeyError
slovnik["čtyři"] # Vyhodí KeyError
# Metoda get() funguje podobně jako [], ale vrátí None místo vyhození KeyError
slovnik.get("jedna") # => 1
slovnik.get("čtyři") # => None
# Metodě get() lze předat i výchozí hodnotu místo None
slovnik.get("jedna", 4) # => 1
slovnik.get("čtyři", 4) # => 4
# metoda setdefault() vloží prvek do slovníku pouze pokud tam takový klíč není
slovnik.setdefault("pět", 5) # slovnik["pět"] je nastaven na 5
slovnik.setdefault("pět", 6) # slovnik["pět"] je pořád 5
# Přidání nové hodnoty do slovníku
slovnik["čtyři"] = 4
# Hromadně aktualizovat nebo přidat data lze pomocí update(), parametrem je opět slovník
slovnik.update({"čtyři": 4}) # slovnik je nyní {"jedna": 1, "dva": 2, "tři": 3, "čtyři": 4, "pět": 5}
# Odebírat ze slovníku dle klíče lze pomocí del
del slovnik["jedna"] # odebere klíč "jedna" ze slovnik
# Množiny ukládají ... překvapivě množiny
prazdna_mnozina = set()
# Také je lze rovnou naplnit. A ano, budou se vám plést se slovníky. Bohužel.
mnozina = {1, 1, 2, 2, 3, 4} # mnozina je nyní {1, 2, 3, 4}
# Přidání položky do množiny
mnozina.add(5) # mnozina je nyní {1, 2, 3, 4, 5}
# Průnik lze udělat pomocí operátoru &
jina_mnozina = {3, 4, 5, 6}
mnozina & jina_mnozina # => {3, 4, 5}
# Sjednocení pomocí operátoru |
mnozina | jina_mnozina # => {1, 2, 3, 4, 5, 6}
# Rozdíl pomocí operátoru -
{1, 2, 3, 4} - {2, 3, 5} # => {1, 4}
# Operátorem in se lze dotázat na přítomnost prvku v množině
2 in mnozina # => True
9 in mnozina # => False
####################################################
## 3. Řízení toku programu, cykly
####################################################
# Vytvořme si proměnnou
promenna = 5
# Takto vypadá podmínka. Na odsazení v Pythonu záleží!
# Vypíše "proměnná je menší než 10".
if promenna > 10:
print("proměnná je velká jak Rusko")
elif promenna < 10: # Část elif je nepovinná
print("proměnná je menší než 10")
else: # Část else je také nepovinná
print("proměnná je právě 10")
"""
Smyčka for umí iterovat (nejen) přes seznamy
vypíše:
pes je savec
kočka je savec
myš je savec
"""
for zvire in ["pes", "kočka", "myš"]:
# Můžete použít formát pro složení řetězce
print("{} je savec".format(zvire))
"""
range(cislo) vrací iterovatelný objekt čísel od 0 do cislo
vypíše:
0
1
2
3
"""
for i in range(4):
print(i)
"""
range(spodni_limit, horni_limit) vrací iterovatelný objekt čísel mezi limity
vypíše:
4
5
6
7
"""
for i in range(4, 8):
print(i)
"""
Smyčka while se opakuje, dokud je podmínka splněna.
vypíše:
0
1
2
3
"""
x = 0
while x < 4:
print(x)
x += 1 # Zkrácený zápis x = x + 1. Pozor, žádné x++ neexisuje.
# Výjimky lze ošetřit pomocí bloku try/except(/else/finally)
try:
# Pro vyhození výjimky použijte raise
raise IndexError("Přistoupil jste k neexistujícímu prvku v seznamu.")
except IndexError as e:
print("Nastala chyba: {}".format(e))
# Vypíše: Nastala chyba: Přistoupil jste k neexistujícímu prvku v seznamu.
except (TypeError, NameError): # Více výjimek lze zachytit najednou
pass # Pass znamená nedělej nic - nepříliš vhodný způsob ošetření chyb
else: # Volitelný blok else musí být až za bloky except
print("OK!") # Vypíše OK! v případě, že nenastala žádná výjimka
finally: # Blok finally se spustí nakonec za všech okolností
print("Uvolníme zdroje, uzavřeme soubory...")
# Místo try/finally lze použít with pro automatické uvolnění zdrojů
with open("soubor.txt") as soubor:
for radka in soubor:
print(radka)
# Python běžně používá iterovatelné objekty, což je prakticky cokoliv,
# co lze považovat za sekvenci. Například to, co vrací metoda range(),
# nebo otevřený soubor, jsou iterovatelné objekty.
slovnik = {"jedna": 1, "dva": 2, "tři": 3}
iterovatelny_objekt = slovnik.keys()
print(iterovatelny_objekt) # => dict_keys(["jedna", "dva", "tři"]). Toto je iterovatelný objekt.
# Můžeme použít cyklus for na jeho projití
for klic in iterovatelny_objekt:
print(klic) # vypíše postupně: jedna, dva, tři
# Ale nelze přistupovat k prvkům pod jejich indexem
iterovatelny_objekt[1] # Vyhodí TypeError
# Všechny položky iterovatelného objektu lze získat jako seznam pomocí list()
list(slovnik.keys()) # => ["jedna", "dva", "tři"]
# Z iterovatelného objektu lze vytvořit iterátor
iterator = iter(iterovatelny_objekt)
# Iterátor je objekt, který si pamatuje stav v rámci svého iterovatelného objektu
# Další hodnotu dostaneme voláním next()
next(iterator) # => "jedna"
# Iterátor si udržuje svůj stav v mezi jednotlivými voláními next()
next(iterator) # => "dva"
next(iterator) # => "tři"
# Jakmile interátor vrátí všechna svá data, vyhodí výjimku StopIteration
next(iterator) # Vyhodí StopIteration
####################################################
## 4. Funkce
####################################################
# Pro vytvoření nové funkce použijte klíčové slovo def
def secist(x, y):
print("x je {} a y je {}".format(x, y))
return x + y # Hodnoty se vrací pomocí return
# Volání funkce s parametry
secist(5, 6) # => Vypíše "x je 5 a y je 6" a vrátí 11
# Jiný způsob, jak volat funkci, je použít pojmenované argumenty
secist(y=6, x=5) # Pojmenované argumenty můžete předat v libovolném pořadí
# Lze definovat funkce s proměnným počtem (pozičních) argumentů
def vrat_argumenty(*argumenty):
return argumenty
vrat_argumenty(1, 2, 3) # => (1, 2, 3)
# Lze definovat také funkce s proměnným počtem pojmenovaných argumentů
def vrat_pojmenovane_argumenty(**pojmenovane_argumenty):
return pojmenovane_argumenty
vrat_pojmenovane_argumenty(kdo="se bojí", nesmi="do lesa")
# => {"kdo": "se bojí", "nesmi": "do lesa"}
# Pokud chcete, lze použít obojí najednou
# Konvence je používat pro tyto účely názvy *args a **kwargs
def vypis_vse(*args, **kwargs):
print(args, kwargs) # print() vypíše všechny své parametry oddělené mezerou
vypis_vse(1, 2, a=3, b=4) # Vypíše: (1, 2) {"a": 3, "b": 4}
# * nebo ** lze použít k rozbalení N-tic nebo slovníků!
ntice = (1, 2, 3, 4)
slovnik = {"a": 3, "b": 4}
vypis_vse(ntice) # Vyhodnotí se jako vypis_vse((1, 2, 3, 4)) jeden parametr, N-tice
vypis_vse(*ntice) # Vyhodnotí se jako vypis_vse(1, 2, 3, 4)
vypis_vse(**slovnik) # Vyhodnotí se jako vypis_vse(a=3, b=4)
vypis_vse(*ntice, **slovnik) # Vyhodnotí se jako vypis_vse(1, 2, 3, 4, a=3, b=4)
# Viditelnost proměnných - vytvořme si globální proměnnou x
x = 5
def nastavX(cislo):
# Lokální proměnná x překryje globální x
x = cislo # => 43
print(x) # => 43
def nastavGlobalniX(cislo):
global x
print(x) # => 5
x = cislo # Nastaví globální proměnnou x na 6
print(x) # => 6
nastavX(43)
nastavGlobalniX(6)
# Funkce jsou first-class objekty
def vyrobit_scitacku(pricitane_cislo):
def scitacka(x):
return x + pricitane_cislo
return scitacka
pricist_10 = vyrobit_scitacku(10)
pricist_10(3) # => 13
# Klíčové slovo lambda vytvoří anonymní funkci
(lambda parametr: parametr > 2)(3) # => True
# Lze použít funkce map() a filter() z funkcionálního programování
map(pricist_10, [1, 2, 3])
# => <map object at 0x0123467> - iterovatelný objekt s obsahem: [11, 12, 13]
filter(lambda x: x > 5, [3, 4, 5, 6, 7])
# => <filter object at 0x0123467> - iterovatelný objekt s obsahem: [6, 7]
# S generátorovou notací lze dosáhnout podobných výsledků, ale vrací seznam
[pricist_10(i) for i in [1, 2, 3]] # => [11, 12, 13]
[x for x in [3, 4, 5, 6, 7] if x > 5] # => [6, 7]
# Generátorová notace funguje i pro slovníky
{x: x**2 for x in range(1, 5)} # => {1: 1, 2: 4, 3: 9, 4: 16}
# A také pro množiny
{pismeno for pismeno in "abeceda"} # => {"d", "a", "c", "e", "b"}
####################################################
## 5. Třídy
####################################################
# Třída Clovek je potomkem (dědí od) třídy object
class Clovek(object):
# Atribut třídy - je sdílený všemi instancemi
druh = "H. sapiens"
# Toto je kostruktor. Je volán, když vytváříme instanci třídy. Dvě
# podtržítka na začátku a na konci značí, že se jedná o atribut nebo
# objekt využívaný Pythonem ke speciálním účelům, ale můžete sami
# definovat jeho chování. Metody jako __init__, __str__, __repr__
# a další se nazývají "magické metody". Nikdy nepoužívejte toto
# speciální pojmenování pro běžné metody.
def __init__(self, jmeno):
# Přiřazení parametru do atributu instance jmeno
self.jmeno = jmeno
# Metoda instance - všechny metody instance mají "self" jako první parametr
def rekni(self, hlaska):
return "{jmeno}: {hlaska}".format(jmeno=self.jmeno, hlaska=hlaska)
# Metoda třídy - sdílená všemi instancemi
# Dostává jako první parametr třídu, na které je volána
@classmethod
def vrat_druh(cls):
return cls.druh
# Statická metoda je volána bez reference na třídu nebo instanci
@staticmethod
def odkaslej_si():
return "*ehm*"
# Vytvoření instance
d = Clovek(jmeno="David")
a = Clovek("Adéla")
print(d.rekni("ahoj")) # Vypíše: "David: ahoj"
print(a.rekni("nazdar")) # Vypíše: "Adéla: nazdar"
# Volání třídní metody
d.vrat_druh() # => "H. sapiens"
# Změna atributu třídy
Clovek.druh = "H. neanderthalensis"
d.vrat_druh() # => "H. neanderthalensis"
a.vrat_druh() # => "H. neanderthalensis"
# Volání statické metody
Clovek.odkaslej_si() # => "*ehm*"
####################################################
## 6. Moduly
####################################################
# Lze importovat moduly
import math
print(math.sqrt(16.0)) # => 4.0
# Lze také importovat pouze vybrané funkce z modulu
from math import ceil, floor
print(ceil(3.7)) # => 4.0
print(floor(3.7)) # => 3.0
# Můžete také importovat všechny funkce z modulu, ale radši to nedělejte
from math import *
# Můžete si přejmenovat modul při jeho importu
import math as m
math.sqrt(16) == m.sqrt(16) # => True
# Modul v Pythonu není nic jiného, než obyčejný soubor .py
# Můžete si napsat vlastní a prostě ho importovat podle jména
from muj_modul import moje_funkce # Nyní vyhodí ImportError - muj_modul neexistuje
# Funkcí dir() lze zjistit, co modul obsahuje
import math
dir(math)
####################################################
## 7. Pokročilé
####################################################
# Generátory jsou funkce, které místo return obsahují yield
def nasobicka_2(sekvence):
for i in sekvence:
print("Zpracovávám číslo {}".format(i))
yield 2 * i
# Generátor generuje hodnoty postupně, jak jsou potřeba. Místo toho, aby vrátil
# celou sekvenci s prvky vynásobenými dvěma, provádí jeden výpočet v každé iteraci.
for nasobek in nasobicka_2([1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10]):
# Vypíše postupně: "Zpracovávám číslo 1", ..., "Zpracovávám číslo 5"
if nasobek >= 10:
break
# Funkce range() je také generátor - vytváření seznamu 900000000 prvků by zabralo
# hodně času i paměti, proto se místo toho čísla generují postupně.
for nasobek in nasobicka_2(range(900000000)):
# Vypíše postupně: "Zpracovávám číslo 1", ..., "Zpracovávám číslo 5"
if nasobek >= 10:
break
# Dekorátory jsou funkce, které se používají pro obalení jiné funkce, čímž mohou
# přidávat nebo měnit její stávající chování. Funkci dostávají jako parametr
# a typicky místo ní vrací jinou, která uvnitř volá tu původní.
def nekolikrat(puvodni_funkce):
def opakovaci_funkce(*args, **kwargs):
for i in range(3):
puvodni_funkce(*args, **kwargs)
return opakovaci_funkce
@nekolikrat
def pozdrav(jmeno):
print("Měj se {}!".format(jmeno))
pozdrav("Pepo") # Vypíše 3x: "Měj se Pepo!"
```
## Co dál?
Spoustu odkazů na české i anglické materiály najdete na [webu české Python komunity]
(http://python.cz/). Můžete také přijít na Pyvo, kde to společně probereme.